Vzpomínka na předsedu Václava




Nápad na uspořádání byl od motodědkaTondy a proto napsal na naše motorkářské fórum.


" Vím, že bylo Vendovým přáním uspořádat vyjížďku kolem Krkonoš a nebylo mu to už dopřáno, tak bych chtěl uspřádat vyjížďku jako vzpomínku na Vendu alespoň půlkou Krkonoš. Vyjížďka by se uskutečnila ve středu 25.9 v 10h od domu Dolní Olešnice 100 okr.Trutnov."

Účastníci:

Bigbel, Endy58, esvéčko, Fíra, hana15, IrenaIris, Jarda z Úpice, Jaryci, Lamaya s Aničkou, lachtan123, Libor Krejčík, milamoto, MotodědekTonda, Opida, pája47, petasek, sanyťák, střelec, šéfíček, šobul1, Taťka, Votec, 

Zde je odkaz na stránky milamota, který nám tuto vyjížďku přiblížil. 



Toto napsal o této vyjížďce Taťka:



Milamoto s Jarynou už napsali na svých stránkách referát, Jarda z Úpice má taky na Rajčeti svůj dobrý komenář a jelikož se v určitý moment naše cesty rozešly, přičiním svůj díl i já.

Jsa téměř zakládajícím členem a účastníkem prvního setkání našeho spolku u Vendy Maraudera, pojal jsem účast na vzpomínkové jízdě jako osobní poslední rozloučení s kamarádem, se kterým bylo vždy veselo a který nás vlastně poprvé zarmoutil až teď.
Ráno bylo svěží, byť zatažené, Matylda dobře připravená, jen vyjet. Nadopoval jsem se řádným hrncem silné kávy, neb na kofein funguju nejlíp, a vyrazil. Cesta k Jičínu pěkně odsejpala, až na občasné kličkování mezi kamiony. Někteří jsou už i ohleduplní a uhnou, což se dříve tak často nestávalo. Za kruháčem u Úlibic vidím dvě motorky, zpomalím a on to Fíďas s Esvéčkem. Čekají na Bigbela a Páju, ale jelikož ti už mají 20 minut zpoždění, nečekáme a dále jedem ve třech. V Nové Pace tankujem a oba opozdilci nás dojíždějí. Pája si prý trochu pospal. Místo srazu jsme našli snadno, nebyli jsme první ani poslední, celkem se nakonec sjelo 23 motorek. Po nezbytném vzájemném zdravení a chvilce povídání nám Tonda udělil instrukci o jízdě v koloně, zvláště při jejím roztrhání. Kdo neuvidí jezdce za sebou zastaví a tak postupně zastaví celá kolona a znova se zformuje. Dobrá zásada… Jako na objednávku i vysvitlo slunce a pohled na oblohu sliboval hezký den. Libor, mladší Vendův syn, nás pak pár slovy přivítal, jménem rodiny poděkoval za účast, popřál šťastnou cestu a mohlo se vyrazit.

A vyrazilo se poměrně svižně, leč jen k první benzince, neb pár jedinců opět nemělo plnou. Pak už to odsejpalo parádně. V Hostinném jsme udělali okružní jízdu po náměstí, čímž jsme poněkud probudili línou dopolední maloměstskou náladu a fičeli dál pod Černou horou na Horní Maršov, Dolní i Horní Malou Úpu až na Pomezní boudy.Tam byla zastávka na protažení a povinné fotografování. Parta místních stavebních dělníků se upřímně podivovala, co za podivný domov důchodců si to vyrazil na výlet. 

Jaký je další plán? Někam na pstruha, snad do Kudowý. Není to sice moc po Krkonoších, ale budiž, hlavně, že se kola točej. Tak jedem… Tempo příliš nepokleslo, leč kvalita polských silnic ano. Ani trasa tentokrát nebyla nějak příliš zábavná, nejvíc připomínala okružní jízdu po polských městech. Včetně poměrně komplikovaných průjezdů centrem. Jelikož jsem uzavíral  kolonu, několikrát jsem s hrůzou, nevěda kde jsem a kam mám jet, projížděl už na červenou. Snad si mě Policija nevyblejskla.  Jednou jsme s Mikem zůstali na červené viset a koukali jak kolona mizí. Naštěstí neodbočila a docvakli jsme se včas. To už se ale začaly projevovat močopudné účinky ranní obří dávky kávy. Co, že ten Tonda nestaví, to nikdo nepotřebuje? Vždyť jsou všechno dědci jako já. No snad už zastaví, každých 50km by se mělo. Někdo chce kouřit, někdo něco jiného, ale tady nikdo nic. Když se pak jelo takovým úzkým údolíčkem v lese a zásobník v mém těle již hrozil protržením,  s vědomím, že tady mi neujedou jsem prostě zastavil a vypustil. Všichni vědí nejméně od rána, jak se zachovat, když za nimi nikdo nejede, tak počkají.  Po úlevě jsem skočil na Matyldu a valím za kolonou. Kupodivu nečeká. Po chvíli proti mně Opida, původně jel přede mnou a zaznamenal ztrátu. Za okamžik dojíždíme Mika, který taky počkal. Kolona ovšem , vzdor ranní instrukci, mizela v dáli. Sakra tohle už jsem jednou zažil a taky se jelo na pstruha, není to nějaké znamení? A navíc na konci údolí křižovatka. Pro tuhle chvíli to znamená, že nevíme kde jsme ani kudy máme jet do cíle. Leč není vše ztraceno, Miko má navigaci a navíc je téměř místní. Jako zkušený cestovatel zvolil trasu a ujal se vedení naší trojky. Dodatečně mu tímto děkuju, že nás dovedl domů. Nebýt jeho, možná ještě teď bloudíme s Opidou kdesi v oblasti Mazowieckého vojvodství. 

Pak už měly věci dobrý spád, i na pstruha došlo. Miko popustil uzdu své lovecké vášni a hbitě nahazoval, já nerybář jsem využil pohostinských služeb, čímž jsem se dostal k té smažené maně mnohem dřív. Jen hlavní kolona stále brázdila silnice kdesi v Rzecpospolitě. To už začínal mít problém Opida, který je z Plzně, měl v hlavní koloně bráchu Šobula a čas na cestu domů se jim nepříjemně zkracoval. Leč poutníci nakonec přeci jen dorazili, a bratři, bohužel na lačno, spěchali dom. Jak dal později Opida zprávu, dorazili do Plzně ještě před úplným setměním. Borci.

Závěrem myslím, že je třeba vyslovit pár díků. Tondovi za to, že měl ten nápad. Matce přírodě, za to, že pro nás nachystala dobré počasí a všem účastníkům za bezpečnou jízdu. Moje osobní rozloučení s Vendou proběhlo až cestou domů, když jsem v jednu chvíli zřetelně slyšel, jak na mě seshora se smíchem volá:  „a ty už radši nikam nejezdi, nebo se zase ztratíš“. To Ti ale, Vendo slíbit nemůžu. Znals to taky, … hlavně, že se kola točej.
 


Zde jsou odkazy na fotky účastníků

lachtan123

Opida

Votec

Jarda z Úpice

Žádné komentáře:

Okomentovat