Podzimní
nostalgie.
Dnes už je to jen neuvěřitelná vzpomínka....
Při jedné z mých služebních cest do Prahy mi do života
náhodně vstoupil do té doby neznámý rakouský motocyklista, celník Rainer
Stock, kterému jsem v Praze pomohl při obtížích s jeho novým motocyklem BMW R
100/7 (nefungovalo mu dobíjení), zajistil jsem mu na místě alespoň
provizorní opravu na dojetí, rozloučili jsme se, poděkoval mi a vyměnili jsme
si adresy. K mému překvapení se po krátké době objevil u nás doma v
Přerově, stali jsme se dobrými přáteli a začali vymýšlet, jak by se dalo do
ČSSR legálně dostat motocykl ze zahraničí. Tehdy ( psal se r.1977 ) se nový
velký čtyřtakt u nás prakticky nedal koupit, pár kusů dovážel jen Tuzex a
to jen jeden typ od Hondy a za nekřesťanské peníze.
Tak jsme zauvažovali a kamarád vymyslel následující:
Daruj mi zajímavý motocykl, třeba Jawu 500 OHC s
originálním sidecarem a já ti daruji jiný, pro tebe zajímavý stroj. Znal
dokonale naše i rakouské celní předpisy, vše jsme pečlivě připravili a
zrealizovali. K mému obrovskému překvapení to proběhlo relativně hladce,
motocykl ode mne jsem na vleku přivezl po předchozím vyřízení vývozního
povolení a "povolení vstupu do hraničního pásma" na přechod do Mikulova,
kde si jej R.Stock převzal a odvezl domů. Nastala krutá doba čekání a
napětí, co vlastně protidarem dostanu - po cca 3 týdnech mi poštou přišla
fotografii toho, co " je už na cestě" a mohu zodpovědně říct, že
jsem byl v pozitivním slova smyslu šokován - kamarád mi totiž posílal Laverdu
1000 3C, tříválcový skvost a tehdy jeden ze špičkových motocyklů na trhu, na
reklamním prospektu onačovaný jako "Ferrari mezi motocykly"....O mnou darované
čtyřdobé Jawě se sidecarem mi napsal, že je v tomto provedení jediná v
Rakousku, že si toho váží a proto mi posílá Laverdu s málo najetými km a v
dobrém stavu... Za další asi 1 týden už jsem byl po předchozím
vyrozumění na cestě do Dolního Dvořiště, kam mi byla moje Laverda dovezena,
samozřejmě opět nesmělo chybět obligátní povolení vstupu do hraničního pásma,
ale euforie přehlušila všechny strasti, motocykl jsem na hranicích
převzal a byl konečně na cestě zpět na Moravu. Zajel jsem hned na
první parkoviště, kde nikdo nestál a teprve tady, v klidu, jsem si začínal
uvědomovat, čeho jsme vlastně dosáhli. Do očí se mi draly slzy, stále jsem
nemohl uvěřit tomu, co vidím a neustále jsem se musel motocyklu dotýkat, abych
se ujistil, že nesním. Je jasné, že se hned rozkřiklo, co mám a spousta
kamarádů nabízela jiné, zajímavé motocykly na výměnu s prosbou, zda
bych jim pomohl také něco podobného dohodnout. Byl to např. čtyřtaktní
čtyřválcový, ne zcela originální Puch 800,
Nortony ES 2, Matchlesy G 80, další Jawy 500 OHC, H-D WLC, různé sidecary
atd...Kamarád v Rakousku na všechno našel zájemce a tak se ve finále stalo, že
podobně jako já, získalo motocykl dalších mých 12 kamarádů. Výčet strojů
byl impozantní, kromě mojí již zmiňované Laverdy přišly postupně 3x
čtyřválcové Hondy 750 v různých provedeních, BMW R 100/7, Ducati 860 GTS,
Kawasaki Z 900, Suzuki GS 1000, 2x tříválce Yamaha XS 750, čtyřválcová Yamaha
XS 1100, Benelli 500 Quattro a konečně druhý motocykl pro mne - Laverda RGS
1000. Všechno by bylo pokračovalo dále, ale STB po předchozím "upozornění" od
mého zástupce v zaměstnání usoudila, že jako vedoucí pracovník ve strojní
skupině výzkumu v Chemopetrolu Přerov přicházím do styku se služebním a
státním tajemstvím a že motocykly mohou být jen zástěrkou špionážního zájmu ze
strany mého rakouského přítele a tak všechno rázem
skončilo - já jsem dostal zákaz vyjet kamkoliv za hranice, byl mi odebrán
pas i cestovní příloha k OP pro cesty do t.zv. socialistických států (i "Vlak
Družby" do SSSR byl pro mne tabu) a R.Stock dostal zákaz vstupu do ČSSR pod
nějakou trapnou záminkou. Toto vše trvalo prakticky až do r. 1988, kdy mi
doklady na intervenci mého finského motocyklového kamaráda, který byl finským
průmyslovým atašé na jejich velvyslanectví ve Vídni, s velkou neochotou
vrátili. Současně byl zrušen i zákaz vstupu do ČSSR pro R. Stocka.
Brzy potom však již následovala revoluce v r. 1989 a od té doby se
vše od základů změnilo. Dnes už si nikdo ze současných motocyklistů nedokáže
vůbec představit, co všechno a za jakých podmínek byl člověk ochoten
podniknout jen proto, že měl rád motocykly......
I když mám tento rok již 70 let, stále na
motocyklu jezdím a donedávna u mne v garáži stály 2 motocykly - BMW R
1200 ST a Triumph Thruxton 900 Cafe Racer. Oba tyto víceméně sportovní
motocykly jsem však v květnu 2013 prodal a kvůli již méně pohyblivým
kolenům a kyčlím si pořídil pohodlnější motocykl - BMW R 1200 C Montauk.
Můj přítel, rakouský celník Rainer Stock, který toho ve své době pro
nás tolik udělal, už před 5 lety bohužel předčasně zemřel,
ale stále na něj i s
kamarády vděčně vzpomínáme, protože všechny motocykly, co nám poslal, stále
ještě existují a i když už v jiných rukou, tak pořád jezdí....
Old Thomas.
Žádné komentáře:
Okomentovat