oldhomas vypráví o starých časech


             Podzimní nostalgie.


             Dnes už je to jen neuvěřitelná vzpomínka....



Při jedné z mých služebních cest do Prahy mi do života náhodně vstoupil do té doby neznámý rakouský motocyklista, celník Rainer Stock, kterému jsem v Praze pomohl při obtížích s jeho novým motocyklem BMW R 100/7 (nefungovalo mu dobíjení), zajistil jsem mu na místě alespoň provizorní opravu na dojetí, rozloučili jsme se, poděkoval mi a vyměnili jsme si adresy. K mému překvapení se po krátké době objevil u nás doma v Přerově, stali jsme se dobrými přáteli a začali vymýšlet, jak by se dalo do ČSSR legálně dostat motocykl ze zahraničí. Tehdy ( psal se r.1977 ) se nový velký čtyřtakt u nás prakticky nedal koupit, pár kusů dovážel jen Tuzex a to jen jeden typ od Hondy a za nekřesťanské peníze.

Tak jsme zauvažovali a kamarád vymyslel následující:  Daruj mi zajímavý motocykl, třeba Jawu 500 OHC s originálním sidecarem a já ti daruji jiný, pro tebe zajímavý stroj. Znal dokonale naše i rakouské celní předpisy, vše jsme pečlivě připravili a zrealizovali. K mému obrovskému překvapení to proběhlo relativně hladce, motocykl ode mne jsem na vleku přivezl po předchozím vyřízení vývozního povolení a "povolení vstupu do hraničního pásma" na přechod do Mikulova, kde si jej R.Stock převzal a odvezl domů. Nastala krutá doba čekání a napětí, co vlastně protidarem dostanu - po cca 3 týdnech mi poštou přišla fotografii toho, co " je už na cestě" a mohu zodpovědně říct, že jsem byl v pozitivním slova smyslu šokován - kamarád mi totiž posílal Laverdu 1000 3C, tříválcový skvost a tehdy jeden ze špičkových motocyklů na trhu, na reklamním prospektu onačovaný jako "Ferrari mezi motocykly"....O mnou darované čtyřdobé Jawě se sidecarem mi napsal, že je v tomto provedení jediná v Rakousku, že si toho váží a proto mi posílá Laverdu s málo najetými km a v dobrém stavu...  Za další asi 1 týden už jsem byl po předchozím vyrozumění na cestě do Dolního Dvořiště, kam mi byla moje Laverda dovezena, samozřejmě opět nesmělo chybět obligátní povolení vstupu do hraničního pásma, ale euforie přehlušila všechny strasti, motocykl jsem na hranicích převzal a byl konečně na cestě zpět na Moravu. Zajel jsem hned na první parkoviště, kde nikdo nestál a teprve tady, v klidu, jsem si začínal uvědomovat, čeho jsme vlastně dosáhli. Do očí se mi draly slzy, stále jsem nemohl uvěřit tomu, co vidím a neustále jsem se musel motocyklu dotýkat, abych se ujistil, že nesním. Je jasné, že se hned rozkřiklo, co mám a spousta kamarádů nabízela jiné, zajímavé motocykly na výměnu s prosbou, zda bych jim pomohl také něco podobného dohodnout. Byl to např. čtyřtaktní čtyřválcový, ne zcela originální Puch 800, Nortony ES 2, Matchlesy G 80, další Jawy 500 OHC, H-D WLC, různé sidecary atd...Kamarád v Rakousku na všechno našel zájemce a tak se ve finále stalo, že podobně jako já, získalo motocykl dalších mých 12 kamarádů. Výčet strojů byl impozantní, kromě mojí již zmiňované Laverdy přišly postupně 3x čtyřválcové Hondy 750 v různých provedeních, BMW R 100/7, Ducati 860 GTS, Kawasaki Z 900, Suzuki GS 1000, 2x tříválce Yamaha XS 750, čtyřválcová Yamaha XS 1100, Benelli 500 Quattro a konečně druhý motocykl pro mne - Laverda RGS 1000. Všechno by bylo pokračovalo dále, ale STB po předchozím "upozornění" od mého zástupce v zaměstnání usoudila, že jako vedoucí pracovník ve strojní skupině výzkumu v Chemopetrolu Přerov přicházím do styku se služebním a státním tajemstvím a že motocykly mohou být jen zástěrkou špionážního zájmu ze strany mého rakouského přítele a tak všechno rázem skončilo - já jsem dostal zákaz vyjet kamkoliv za hranice, byl mi odebrán pas i cestovní příloha k OP pro cesty do t.zv. socialistických států (i "Vlak Družby" do SSSR byl pro mne tabu) a R.Stock dostal zákaz vstupu do ČSSR pod nějakou trapnou záminkou. Toto vše trvalo prakticky až do r. 1988, kdy mi doklady na intervenci mého finského motocyklového kamaráda, který byl finským průmyslovým atašé na jejich velvyslanectví ve Vídni, s velkou neochotou vrátili. Současně byl zrušen i zákaz vstupu do ČSSR pro R. Stocka. Brzy potom však již následovala revoluce v r. 1989 a od té doby se vše od základů změnilo. Dnes už si nikdo ze současných motocyklistů nedokáže vůbec představit, co všechno a za jakých podmínek byl člověk ochoten podniknout jen proto, že měl rád motocykly......


I když mám tento rok již 70 let, stále na motocyklu jezdím a donedávna u mne v garáži stály 2 motocykly - BMW R 1200 ST a Triumph Thruxton 900 Cafe Racer. Oba tyto víceméně sportovní motocykly jsem však v květnu 2013 prodal a kvůli již méně pohyblivým kolenům a kyčlím si pořídil pohodlnější motocykl - BMW R 1200 C Montauk. Můj přítel, rakouský celník Rainer Stock, který toho ve své době pro nás tolik udělal, už před 5 lety bohužel předčasně zemřel,

ale stále na něj i s kamarády vděčně vzpomínáme, protože všechny motocykly, co nám poslal, stále ještě existují a i když už v jiných rukou, tak pořád jezdí....


                                                                                                                                                                                                                                                                   Old  Thomas.

Žádné komentáře:

Okomentovat