Musím za náš spolek opět poděkovat Milošovi za uspořádání tradičního srazu v Lučkovicích, a za sebe děkuji za tuto reportáž, kterou jsem mohl použít.
Virágodědek
Rok utekl a už opět za námi sraz v
Lučkovicích. Byl to v pořadí IX. sraz Iron Dogs a tradičně jsme na něj pozvali
naše přátele z klubu Motorkáři nad 60. Ostatně, já už jsem právoplatně členem i
tohoto klubu. Nakonec je to klub, kam spějí všichni mladší a například náš člen
Zdeněk už je pro jistotu čekatelem. I já byl několik let čekatelem a dočkal
jsem se.
Na některých podrobnostech srazu
jsem začal pracovat už v zimě. Jednak si tím krátím dlouhé zimní večery a za
druhé je třeba vytipovat vhodné „atrakce“, restauraci na oběd, trasu atd.
„Atrakce“ je
nutné vymyslet, což na stejném místě začíná být problém, projednat jak nás tam
pustí, najít restauraci, kde celkem rychle obslouží velký počet lidí také není
lehké. Je i trochu problém najít restauraci, která je vůbec ochotná do toho
jít. Kvůli počasí totiž není možné říct, kolik strávníků vlastně bude. Rozptyl
například 20-70 je z hlediska množství surovin a připravovaných jídel dost „vražedný“.
Výběr trasy je částečně daný místy „atrakcí“ a oběda, ale je zpravidla nutné
vybrat z několika variant, což nejprve probíhá jako „cvičení na mapách“.
Nakonec, ti co srazy pořádají, vědí o čem píšu. Jediné, co je konstantní a už
zajeté, je rekreační středisko Lučkovice.
Letošní sraz začal v pátek 29.5. Já
přijel do Lučkovic lehce před druhou hodinou v perfektním počasí. Několik
motorkářů starších šedesáti let už bylo na místě, byl zde i náš člen Pepa s
Majdou. Lehce jsem pohovořil s vedoucí střediska Petrou, vyfasoval lůžkoviny,
ubytoval se a hupky dupky na verandu, pozdravit se s kamarády a popít trochu
piva. Zhruba od tří hodin si s námi začalo zahrávat počasí, přišel déšť a to
tak, že celkem značný. Někteří „účastníci zájezdu“ tedy zmokli již v pátek.
Páteční večer byl z mého pohledu fajn, poplkali jsme a bylo myslím dost
legrace. Večeře byla tradičně chutná a porce značného objemu.
Sobota nás
přivítala slunečnou oblohou bez mráčku, všichni jsme byli rádi a šli posnídat.
Snídaně tradičně formou švédského stolu a myslím, že každý si vybral. Opouštíme
jídelnu a jdeme se připravit na „krasojízdu“. V půl desáte řadíme motorky,
děláme společnou fotku a zatahuje se.
Přesně podle časového harmonogramu ve třičtvrtě na deset vyjíždíme. Zhruba po 30 km začíná pršet. Do Atommuzea zbývá přibližně 15km. Prší čím dál tím víc a do cíle dojíždíme mokří. Postupně pršet přestává. Teď malá vsuvka. Zaslechl jsem „z davu“ názor, že jsem měl zastavit kolonu, aby se bylo možné převléci do nepromoků. Neudělal jsem to z několika důvodů. Jako vedoucí jezdec mám zodpovědnost za ty za sebou. Byli jsme na ne příliš široké silnici. Zastavit zde kolonu, ve které bylo kolem 50ti motorek, by znamenalo ohrožení její bezpečnosti. Stali bychom se neoznačenou překážkou na vozovce. Jistě si dovedete představit, jak v dešti a tím pádem horší viditelnosti, nás začne objíždět auto, proti pojede jiné a řidiči, ve snaze zabránit čelnímu střetu smetou pár stojících motorkářů. Místo, kde se sestavou zastavit mimo silnici nebylo. Další věc byla,
Přesně podle časového harmonogramu ve třičtvrtě na deset vyjíždíme. Zhruba po 30 km začíná pršet. Do Atommuzea zbývá přibližně 15km. Prší čím dál tím víc a do cíle dojíždíme mokří. Postupně pršet přestává. Teď malá vsuvka. Zaslechl jsem „z davu“ názor, že jsem měl zastavit kolonu, aby se bylo možné převléci do nepromoků. Neudělal jsem to z několika důvodů. Jako vedoucí jezdec mám zodpovědnost za ty za sebou. Byli jsme na ne příliš široké silnici. Zastavit zde kolonu, ve které bylo kolem 50ti motorek, by znamenalo ohrožení její bezpečnosti. Stali bychom se neoznačenou překážkou na vozovce. Jistě si dovedete představit, jak v dešti a tím pádem horší viditelnosti, nás začne objíždět auto, proti pojede jiné a řidiči, ve snaze zabránit čelnímu střetu smetou pár stojících motorkářů. Místo, kde se sestavou zastavit mimo silnici nebylo. Další věc byla,
že někdo
nepromok měl, někdo ne. To by pak znamenalo, že ti bez nepromoku by mokli a
čekali, až se ti, co ho mají, do něj nanasoukají. Dal jsem tedy přednost tomu
nezastavit pouhých 15 km před cílem a dojet sice mokrý (já nepromok v brašně
měl), ale se zdravými a živými lidmi za sebou. Při společných jízdách je nutné
myslet na ostatní a ne jen na sebe. Něco jiného je to v pár lidech, kteří někde
naskáčou do zastávky autobusu a převléknou se a něco jiného v tak velkém počtu.
Ještě s nadsázkou, už mnohokrát jsem na
motorce zmoknul a budu rád, když ještě mnohokrát zmoknu. Atommuzeum bylo
zajímavé. Pánové, kteří nás prováděli nám vysvětlili mnoho zajímavých věcí. Jen
já osobně jsem měl divný pocit z toho, kolik energie, duševního potenciálu,
peněz atd. lidstvo vynakládá na to, aby mohlo samo sebe zničit. Takřka přesně v
souladu s časovým plánem, opouštíme kolem třinácté hodiny muzeum a jedeme do
Rožmitálu pod Třemšínem. Parkoviště u muzea sice nebylo zcela prázdné, ale
vešli jsme se v pohodě a pěšky došli pár desítek metrů do restaurace Slávie,
kde byl pro nás připraven oběd. Musím se přiznat že sem trochu nevěřil
majitelce restaurace paní Paterové, mimochodem také motorkářce, když mi
slíbila, že za hodinu budou všichni po obědě. Opravdu slovo dodržela. Výběr jídel
byl myslím víc než dostatečný, ceny přiměřené, obsluha milá a opravdu rychlá.
Nevím, jak komu, ale mně chutnalo. Nepovažuji za hrubý nedostatek, že nám na
stole chyběla slánka a párátko. Trochu mi vadilo, že došlo nealkoholické pivo.
Po obědě byl čas do půl čtvrté. Kdo chtěl, mohl do kempu, kdo chtěl mohl si
prohlédnout městečko, nebo muzeum. Já počkal do půl čtvrté na asi pět zbylých
účastníků a společně jsme se vrátili do kempu. Po příjezdu sem dal sušit, to co
ještě uschnout nestačilo a dal si grog. Večeře byla opět chutná a vydatná. Po
večeři jsme se sešli ve společenské místnosti u krbu a klábosili. Už to nebylo
s takovou intenzitou jako předešlý večer, přece jen jsme byli trochu unavení,
ale zábava byla.V neděli se probouzíme opět do slunečného dne. Balíme,
nakládáme, svlékáme postele, odnášime lůžkoviny a jdeme snídat. Snídaně opět
dobrá a doplněná tradičně česnečkou.
Loučíme se a
rozjíždíme se tam od kud jsme vyjeli. Pokud mám zprávy, tak všichni dojeli ve
zdraví a pohodě.
Tak máme za
sebou první letošní sraz. Samozřejmě jsme zmokli. Mám pocit, že až budu psát
informaci o srazu v příštím roce, kromě nutnosti natankované motorky, tam
napíšu ještě nepromok.
Nejlepší
bude, když na společnou jízdu v nich vyjedeme rovnou. Zaručeně pak nespadne ani
kapka.
Mám už
přislíbený termín srazu v Lučkovicích na příští rok, ale ještě ho chvíli budu
tutlat. V souvislosti s příštím srazem bych měl prosbu. Pokud by někoho napadla
nějaká „atrakce“ v tomto regionu, ať mi to dá vědět. Mně už nápady pomalu
docházejí.
Děkuji všem za dobrou společnost a
náladu a těším se na další setkání.
Miloš
Tohoto setkání se zůčastnili tito naši členové a příznivci.
52 jich i přespalo :
Alone, Atlan s Marií, biker.all, Bterč, dědazdenda, dědeknavrátilec, džeff, Endy58, esvéčko, Fí-ďas, Fik52, Fíra, hana15, jahanka, JanekAkvarista s Hankou, Jaruš52, Jaryci, Jurabrno, kabernetik s Alenkou, KodlB, Krahe, lachtan123, Lamaya s Aničkou, loban, Medy2, Méťa47, miko, Milamoto, Míra44, Neep, Opida s Lubou, pája47, petasek s Ivou, Phil_Marlowe, Růža53, sanyťák, saporo, starýučitel, skyair s Aničkou, školník, šobul1 s Helenkou, vaky, Viragodědek, ZdeněkZsP,
8 se na nás přijelo podívat:
Domi.1, jarospr, KarelHD, Kavec47, LUSO, Mann53, oldmar a Zdeňka od Aloneho,
Fotky a videa od účastníků:
kabernetik
biker.all
Virágodědek
Kavec47
Jaruš52
Mann53
Milos1
Jaryci
dědazdenda
Žádné komentáře:
Okomentovat